Na začátku března proběhl již druhý ročník celostátního skautského vzdělávacího setkání Trignis 2020. Tématem tohoto ročníku byl duchovní život v současném světě. Letos se účastníků sešlo celkem 427, to je sice o něco méně než minule (někteří se zalekli informací o prvním výskytu koronaviru v ČR), ale my vzděláváníchtiví jsme si to užili. Čekal nás opět nabitý a zároveň atraktivní program, z něhož vybírám jen něco málo.
Páteční večer (6. 3.) začal ve velkém sále Salesiánského divadla zajímavou přednáškou skautského historika Romana Šantory (Bobo) Počátky českého skautingu v dobových dokumentech. Šlo o počáteční díl cyklu o českém skautingu, který postavený na filmových i jiných dokumentech, a bude pokračovat během příštích setkání Trignis. Letošní díl byl věnovaný vzniku a rakousko-uherské fázi Junáka.
Následoval zajímavý a otevřený rozhovor Edyho a Jana Čižinského (Kukliče) na téma Odpovědnost politika v dnešní době. Pochopili jsme, že tento skaut a předseda hnutí Praha sobě to nemá v politice lehké.
Sobotní program Trignis 2020 zahájila farářka Martina V. Kopecká, která zajímavě shrnula Duchovní život v současném světě a naše individuální postoje k němu.
Psychoterapeutka Dana Krausová nám v přednášce Hledání smyslu v každodenním životě nabídla jakýsi návod, jak se v životě orientovat podle hodnot, a nikoli jen podle potřeb. Zmínila např. filosofa Viktora E. Frankla, podle něhož máme vrozenou schopnost rozeznat dobré a zlé, rozlišit, co je či není pravdivé, a nastolila zajímavou otázku: „co život očekává ode MĚ“ (ne „co JÁ očekávám od života“).
Následoval ostřílený publicista a skaut Marek Vácha (Orko), s darem zdánlivě jednoduše i úplným laikům popsat složité věci, si připravil přednášku Život je umění a umění je třeba se naučit. V jeho vystoupení nechyběl nadhled ani vtip („Co je to ideál? Orko má vypadat a chovat se nějak, a proti tomu tu je chmurná realita…“), a dokonce se nebál odlehčit aktuální situaci (popisoval, jak se nedávno mírně nachlazen vracel z And přes Itálii, a při tom si lehce odkašlal). Kromě jiného ve svém vystoupení zmínil zásadu: „Dělej si násilí“, což je poněkud drsná obměna úsloví: „Nejdřív práce, potom zábava“ – sebezápor je totiž důležitý, abychom měli pevnou vůli, aby se z nás stali dobří lidé (talent podmiňuje dril, dril podmiňuje talent). Máme věřit, že naše proměna bude mít dopad na celý svět. Záleží na každém z nás, každý z nás se má o sebe starat, pečovat o svoji duši – tedy neztrácet čas špatnými filmy, knihami atd. Orko nás dále vybídl, ať nečekáme návod na život, a připomněl, že odpovědnost bolí, naopak poslouchat je mnohem pohodlnější, proto jsou dnes extremistické strany na vzestupu a sekty mají žně. Máme věřit, jako by vše záleželo na Bohu a zároveň používat svůj rozum, rozvíjet svůj potenciál.
Po výborném obědě z kuchyně vynikajícího šéfkuchaře Minewakana a jeho pomocníků následovaly prezentace ODV, lesní školy Protos a kurzu Obzor.
Plzeňský biskup a skaut Tomáš Holub dorazil v kompletním junáckém kroji a v rozhovoru s Edym zase pohovořil o tématu Současná mládež a křesťanství, kde zdůraznil zejména dva problémy dnešní doby: neschopnost přijmout závazky a neschopnost koncentrace (podle něj dnešním mladým chybí vytrvalost a ochota se rozhodnout). Ani v tomto dialogu nechyběl humor. Holub se nebál ani citlivých témat, např. sexuální problematiky. Potlesk zazněl po Holubově postřehu, že pro dnešní mladé lidi není církev autentická, je mimo jejich schopnost vnímat a dostává na frak možnost předávat víru dál. Zajímavé bylo i jeho vyprávění, jak se účastnil synody o mládeži.
Pak následovaly bloky více jak hodinových workshopů, většina se konala uvnitř a sportovní nadšenci zápolili s míčem venku na hřišti. Bylo náročné vybírat z celkem 22 možností (včetně nabídky kolektivních sportů), ale život není peříčko…
Po dlouhém uvažování jsem zvolila workshop Jáchymovské peklo 1953 mukla, skauta a neskutečně laskavého člověka Leo Žídka, kterého obelstila Státní bezpečnost, když chtěl odejít do ciziny studovat vysokou školu (tady jako aktivní junák nesouhlasil s komunistickým převratem a neskrýval odpor vůči režimu, takže ani nemohl odmaturovat). Soudci, který odsoudil 21letého Žídka na 8 let do kriminálu za údajnou velezradu, řekl po vynesení rozsudku, že se za něho bude modlit (!!!). Bez dechu jsme poslouchali jeho líčení komunistického vězení, kde nechybělo mučení ani tělesné tresty a nedostatek jídla, zato těžké práce (dobývání uranu na Jáchymovsku v nelidských podmínkách) bylo až až. Naštěstí zažil v pracovním táboře i světlé chvilky, např. tajné mše a občasné setkání s vězněnými kněžími. Když se nás zeptal, zda bychom dokázali svým trýznitelům odpustit, nastalo ticho, že by se dalo krájet. Chvíli nás nechal přemýšlet a pak řekl, že odpuštění je jediná cesta… Můžete se zamyslet i vy – přidám další perly z vystoupení pana Žídka: „Kdo se bojí, poslouchá.“ „Měl jsem svou představu o životě, ale Pán Bůh to zařídil jinak a já myslím, že líp.“
V neděli ráno začal program akce paralelním duchovním programem: „Dobroslužbou“ pro každého a mší, kterou sloužil pan biskup Karel Herbst. Z jeho kázání vybírám citaci: „Každý máme na zemi svůj úkol a máme ho plnit.“ Tím jako by chtěl odkázat na sobotní přednášku Marka Váchy, který nás nabádal, ať konáme dobré skutky, protože pokud to neuděláme my, nestane se to (nikdo jiný to za nás neudělá).
Poté nám religionista a nově i skaut Pavel Hošek během své strhující přednášky poodkryl Evangelium lesní moudrosti, tedy inspirativní duchovní odkaz E. T. Setona.
A na úplný závěr nám organizátoři připravili rozpravu účastníků obnovy českého skautingu po roce 1989. Edy, Bobo a Špalek (Jiří Zajíc, Roman Šantora a Tomáš Řehák) nám představili pět palčivých oblastí týkajících se této obnovy: Duchovní život českých skautů, Junák jako „neřiditelná organizace“, Koedukace, Vzdělávání a akademický skauting a Od života ke hrám aneb „Hrábory“. Bohužel na širší rozbor této často i vtipné trojrozpravy tu není prostor, ale je skvělé, že se o těchto tématech můžeme bavit.
Nesmím zapomenout ani na další lahůdky, které pořadatelé připravili, např. sobotní koncert Žalmana & spol., meditační/modlitební místnost, večerní skautskou čajovnu s deskovými hrami, dvě výstavy, nabídku skautských potřeb a literatury…
Již tradičně na závěr děkuji organizátorům za skvělou práci, přednášejícím za jejich vystoupení i účastníkům za fajn atmosféru a Bohu za takovéto akce. Pevně doufám, že se příští březen opět uvidíme na dalším ročníku, a přeji vám i vašim blízkým pevné zdraví.
Ať žije Trignis!
Jerry, středisko Svornost, Bělá pod Bezdězem
(redakčně zkráceno a upraveno)
P.S. Příští Trignis bude 5. až 7. března 2021 v Praze.
