Trignis 2022 z pohledu organizátorky

Po dvouletých přípravách a odsouvání původního termínu, se konečně na začátku března uskutečnil 3. ročník Trignisu.

Rekonstrukce Salesiánského divadla nás přesunula do nových prostor na Náměstí Míru a poslední proběhlý ročník Protosu přivolal do řad organizátorů značné posily. Po předchozích karanténách, uzavírkách a socializačně chudých měsících jsem po dlouhé době byla mezi tolika lidmi. První setkání bylo ve chvíli, kdy jsem potřebovala pomoct vyložit z auta hromadu všeho možné na chystané workshopy. Už jsem asi zapomněla, jaké to je, když se sejde tolik lidí ochotných pomoci na jednom místě. Úsměvy viditelné i pod respirátory, rychlost vykládání, nadšení a neustále opakovaná otázka: „Potřebuje někdo s něčím pomoct?“ to vše pro mě bylo balzámem na duši. (:

V pátek jsme zahájili Trignis vzpomínkou na těžce zkoušenou Ukrajinu, a pak zpěvem a od té doby už vše jelo naplno. I přes nejspíš rekordní množství účastníků (353) a organizátorů dýchala ze společného času atmosféra opravdového kamarádství.

V pátek večer jsme se organizátorsky družili a občerstvovali a někteří z nás šli i docela včas spát, abychom byli v sobotu opět naplno připraveni. Nezaznamenala jsem vlastně žádné zaškobrtnutí, každý byl na svém místě, kdo měl čas, nabízel se ostatním, a když byla chvíle odpočinku, tak jsme buď poslouchali nějakou inspirativní přednášku, nebo se bavili mezi sebou. Přestože jsme se do té doby neznali vůbec nebo jen jako ikonky na obrazovce z online porad, přece jsme si měli co říct.

Sobotní odpoledne mě čekaly dva workshopy, z kterých jsem měla trochu respekt. Ono se totiž docela rychle zapomene, jaké to je pracovat se skupinou dospělých lidí. Ovšem skupiny, které se na mých workshopech sešly, byly skvělé! Z workshopu o estetice jsem si odnesla hromadu nápadů a i hudební workshop mě potěšil nadšenými účastníky. (:

No a pak nás čekal zlatý hřeb Trignisu, přestože o tom jeho hlavní účastník (tj. Rys) a částečně ani Rex nevěděli. Připravili jsme dvojoslavu narozenin, při níž jsem opět až hmatatelně cítila propojenost organizátorů, přestože jsme se někteří poprvé viděli až právě tady na Trignisu. Důmyslné šifry nakonec Rysa dovedly až k tajemné dřevěné truhle, před Rexem se až do poslední chvíle podařilo utajit obdarování Medailí díků a i dort se povedlo uchovat v anonymitě až do klíčového okamžiku.

Večer se protáhl až do noci a někteří ještě ve tři ráno protahovali své hlasivky u klavíru v suterénu.

Nedělní den utekl stejně rychle jako dny předešlé. Přestože původně domluvený celebrant na poslední chvíli onemocněl, Křikloun se nabídl místo něho, a tak ani v tuto chvíli nedošlo k nějakému zásadnímu problému nebo kolapsu v celé organizaci víkendu. Taková schopnost improvizace a přizpůsobení se aktuální situaci bez zbytečného stresu, poznámek, nechuti nebo dokonce neochotě pomoct, je jen důkazem toho, jak skvělé lidi okolo sebe v týmu Trignisu máme. Ozdravné prostředí, kde se vše dá zařídit, kde má každý možnost být sám sebou a zároveň kde je každý ochoten být tu pro druhého, je výsadou TOP akcí, za což jsem moc vděčná!

Ukončení Trignisu obrovským Gillwellským kruhem mě nalákal na příští ročník. A bleskový bezproblémový úklid (opět plný ochotných a efektivních rukou) po akci mě jen utvrdil v tom, že být součástí Trignisu mi dává smysl a radost.

Tak doufejme, že tentokrát to klapne bez odsouvání a za rok si to zopakujeme znovu (:

Fína

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *